Izola je staré rybářské město na slovinském pobřeží Jaderského moře, založené již v 7. století aquileiskými uprchlíky na malém ostrově při pobřeží Istrie. Odtud také pochází jeho název - je odvozen z italského slova isola, které znamená ostrov. V 9. století se istrijské pobřeží dostalo pod vliv Benátské republiky, jejíž součástí se definitivně stalo v roce 1267. Staletí benátské nadvlády zanechala v regionu zřetelné stopy. Po uzavření míru v Campo Formio v roce 1797 se oblast stala součástí Svaté říše římské, v době napoleonské patřila k autonomním Ilyrským provinciím Francouzského císařství. Během francouzské nadvlády byly zbořeny městské hradby a materiál byl použit k zasypání průlivu oddělujícího ostrov od pevniny.

Po bitvě národů u Lipska v roce 1815 se území Ilyrských provincií dostalo pod rakouskou nadvládu. Po první světové válce připadla oblast Italskému království. Roku 1943 přešla v rámci Italské sociální republiky pod faktickou vojenskou kontrolu Wehrmachtu. Po ukončení druhé světové války připadla Izola Svobodnému území Terst. Součástí jeho zóny B byla do roku 1954, kdy tento státní útvar zanikl, a zóna B připadla Jugoslávii. V té době odešla před nastupujícím komunismem z Istrie značná část italsky mluvících obyvatel. V roce 1991 se Izola stala součástí nezávislého Slovinska. Ve městě žije asi 14 500 obyvatel, je oficiálně dvojjazyčné (slovinsko-italské), avšak chorvatská menšina je dnes asi dvakrát početnější než italská.

Kostel sv. Maura (slovinsky Crkva Sv. Mavra, italsky Duomo San Mauro) stojí na nejvyšším místě původního ostrova. Původně stál na jeho místě malý kostel, postavený roku 1356. Současný kostel pochází z roku 1547, věž vysoká 30 m dominující Izole byla postavena v roce 1585 v typicky benátském stylu.

Palác Besenghi degli Ughi je pozdně barokní třípatrová stavba, jedna z nejzachovalejších na slovinském pobřeží. Postavena byla mezi roky 1775 a 1781. Manzioliův dům (slovinsky Manziolijeva hiša, italsky Casa Manzioli) je jedna z nejstarších budov v Izole - pochází z roku 1470. Postaven byl ve stylu benátské gotiky, nese jméno bývalého izolského starosty. Dnes v domě sídlí Italská samosprávná národní společnost (slovinsky Italijanska samoupravna narodna skupnost, italsky Comunità nazionale autonoma italiana).

Šimonova zátoka (Simonov zaliv) je místo osídlené Římany v 1. století po Kristu, kteří zde založili přístav Haliaetum, jehož zbytky jsou v moři stále vidět. Nedaleko stojí zbytky římské vily s černobílými mozaikami.

Dnešní Izola je prosluněné městečko rozkládající se na zaobleném výběžku do Jaderského moře. Pokud hledáte sluníčko, moře, toužíte po koupání a plážích bez hlavy na hlavě, ale zároveň také zábavu, je Izola dobrým kompromisem. Izola leží asi 6 kilometrů od Koperu. A není problém projít se z jednoho přístavního města do druhého. Stejně tak můžete své cesty směrovat jižně přes Strunjan a Piran do Portorože. Vzhledem k délce slovinského pobřeží jsou tato přímořská města všechna kousek od sebe. Jako i jiná městečka pobřeží, Izola se velmi podobá italským Benátkám. Není divu, protože benátská nadvláda skončila až v roce 1797, pořád tady na vás dýchá benátská atmosféra. Nikoho rovněž nemůže překvapit, že se tady od nepaměti rozvíjí rybářství. Dnes s ním ještě soupeří turistický ruch a přístav.

Pláž San Simon neboli Simonov zaliv je nejoblíbenější pláží v Izole a přitahuje mnoho koupajících se po celé léto. Pláž se může pochlubit písčitou zátokou, zbytky římské vily, hřištěm na plážový volejbal a posledním tobogánem na slovinském pobřeží. Koupaliště obklopují zelené louky, borovice a akácie, které poskytují ochranu před sluncem. K dispozici je také víceúčelový sportovní kurt pro ty, kteří preferují aktivní trávení volného času. Nejbližší parkoviště je přímo u pláže, ta je hlídána plavčíky. Na pláži jsou byry, půjčovna slunečníků a lehátek i centrum vodních sportů. Pláž je vhodná pro děti, rodiny, aktivní sportovce i mládež.

Majáková pláž neboli Svetilnik je nejmalebnější a nejznámější pláží v Izole s pozadím starého města a svěžími borovicemi a okouzlujícím majákem na místě, kde pevnina vybíhá nejdále do Jaderského moře. Při opalování si můžete vychutnat neuvěřitelný výhled od Měsíční zátoky ve Strunjanu až po Terst, mys Debeli rtič a Koper. Bezpečný přístup k moři, stín stromů, louky a mořský vánek zaručují nezapomenutelný zážitek z koupání. Ti, kteří dávají přednost večernímu koupání, si zde také užijí malebné západy slunce. Větrné dny přitahují windsurfery a kitesurfery, zatímco silný vítr burja čistí oblohu a odhaluje pohled na Julské Alpy v dáli. Na pláži je restaurace a bar, půjčovna slunečníků a lehátek i hřiště. Pláž je vhodná pro rodiny, mládež i knihomoly.

Na divoké volné pláži Bele skale si každý může najít klidné místo pro sebe. Přístup je po úzké cestě k mysu Ronek. Najdete zde klid, krásný výhled na město v dálce a zvuk stříkajících vln, nic víc. Pláž je součástí chráněné oblasti Strunjanského krajinného parku. Pláž je ideální pro zamilované páry, milovníky přírody a nudisty.

Plaža pod Belvederjem neboli pláž na úpatí kopce Belvedere je dlouhá necelých 100 metrů a přesto dosáhla kultovní pověsti. Místo, kde kdysi stálo renomované nezávislé kulturní centrum, zůstává oblíbeným místem setkávání mladých lidí. Vysoké topoly poskytují pohodový stín pro koupající se. Populární je zdejší dřevěné molo a také živá hudba a večírky o mnoha dlouhých letních nocích.